https://www.facebook.com/events/1999876986893907/
Oslavili jsme mystérium květnového úplňku – dne Buddhova narození uprostřed nádherné jarní přírody podhůří Šumavy.
O síle moudrosti osvícení a radostném posilování moci zdraví
https://www.facebook.com/events/1999876986893907/
Oslavili jsme mystérium květnového úplňku – dne Buddhova narození uprostřed nádherné jarní přírody podhůří Šumavy.
[embedyt] https://www.youtube.com/watch?v=3327D7qXMoE[/embedyt]
Bhagavadgíta je vedle eposu Rámájana nejčtenějším dílem v Indii. Je sice posvátnou knihou višnuistické sekty Bhágavanů, avšak její myšlenky se staly duchovním pokrmem nejširších lidových vrstev. Český čtenář, nechť má na paměti především symbolismus prvního zpěvu, v němž zahajuje slepý král Dhrtaráštra rozmluvu s jasnovidným Sandžajem. A Sandžajova odpověď odvíjí zlaté vlákno Bhagavadgíty, nit rozprav mezi Ardžunou a Kršnou. Ardžuna žádá Kršnu o jasná slova. Nejde mu o poznání nadsmyslných věcí, poněvadž Ardžuna není hledačem duchovních tajemství. Ardžuna je kšatrijem, je válečníkem, a proto chce mít jistotu ve věci stavovské. Chce vědět, jaká je v daném okamžiku jeho povinnost, jeho dharma.
Šivaratrí, svátek věnovaný Bohu Šivovi, spadá na noc těsně předcházející novoluní měsíce Falguna, což je čtrnáctý den sestupné fáze měsíce.
Díky zvláštním planetárním konstelacím mají duchovní cvičení prováděná v tento den silný vliv a jsou nadmíru efektivní. Zmínku o Šivaratrí nalézáme v Puránách[1], kde Šiva praví Párvatí Dévi (Božské Matce), že tento den je mu obzvláště drahým, a proto ti, kteří budou o tomto dni provádět předepsaná duchovní cvičení, budou osvobozeni ode všech hříchů.
Jeden oblíbený příběh z Purán k tomuto svátku vypraví: Kdysi žil ve Váránasí chudý lovec jménem Súšwara. Se svou ženou a dětmi bydlel v malé chatrči. Súšwara odcházel do lesů, kde se snažil ulovit, cokoli mu přišlo do cesty, aby jeho rodina nezemřela hlady. Jednoho dne ulovil mnoho malých zvířat a ptáků a schoval je do pytle. Měl radost z úlovku a vydal se tedy ještě hlouběji do lesa, aby svůj úlovek znásobil. Začalo se však stmívat a on potřeboval jít domů. Les byl plný nebezpečné zvěře a jemu se nelíbilo, že by v něm musel přenocovat. Brzy však nastala tma a Súšwara, protože nemohl najít cestu ven z lesa, vylezl na strom, aby byl před divokými zvířaty v bezpečí.
Zvěř však ucítila jeho pach a přišla ke stromu. Ve snaze ji zastrašit lámal Súšwara větve a házel je na zvířata, ale bez výsledku; zvířata číhala pod stromem celou noc.
Súšwara nezamhouřil oko a celou noc probděl. Trhal listy ze stromu a házel je na zem. Náhodou se jednalo o posvátný strom bilva. Aniž by o tom Súšwara věděl, pod stromem ležel Šivův lingam. Házením listů posvátného stromu na zem tedy Súšwara nevědomky prováděl obětování Šivově lingamu. Ona noc připadla právě na Šivaratri, takže lovec držel celonoční vigílii, při které uctíval Pána Šivu.
Podle textu Šiva Purány má obřad u příležitosti Mahášivaratrí obsahovat šest věcí: Obětování listů bilva, poté, co božstvo dostane rituální omytí, což symbolizuje očistu duše; po omytí na lingam aplikujeme kumkum (rumělkovou pastu), která představuje ctnost; dále pokrm, který je symbolem dlouhověkosti a splnění našich přání; poté zapálení vonné směsi, jež je metaforou pro bohatství; zapálení olejové lampy, která slouží jako připomínka dosažení poznání a obětování betelových listů, jež jsou symbolem dosažení světských potěšení. Těchto šest věcí je úzce spojeno s rituály konanými během Šivaratrí, ať se jedná o prostý obřad nebo velkou chrámovou slavnost.
Význam rituálu
Výše uvedený příběh představuje alegorii. Jako lovec hledá kořist a chce zabít divokou zvěř, tak se duchovní aspirant snaží zbavit chtění, zášti, nenasytnosti, vášně, žárlivosti a nenávisti. Džungle představuje mysl, kde tyto negativní vlastnosti přebývají. Aby se duchovní žák osvobodil, musí tato „zvířata“ zabít.
Jméno lovce zní Súšwara, což znamená „mající melodický hlas“. Jméno tedy naznačuje čistotu úmyslu i slova, což automaticky vyžaduje určitou úroveň mentální čistoty.
Lovec se narodil ve Váránasí. Várá označuje čelo a nasí znamená nos. Bod, kde se nos setkává s čelem, je tedy Váránasí; jinými slovy, oblast mezi obočím. Bodu se také říká adžna čakra a považuje se za pleteň, kde se setkávají tři nádí: ida, pingala a sušumna. Žák, který svou mysl soustředí na tento bod, získá koncentraci a postupně ovládne své smysly. Zabití zvířat je tedy metaforou pro ovládnutí svých vásán (latentních tendencí).
Strom bilva symbolizuje páteřní míchu. Listy tohoto stromu jsou zvláštní: každá stopka obsahuje tři lístky, které představují tři výše zmíněná nádí. Lezení na strom je metaforickým vyjádřením pro vzestup kundalini šakti z muladháry do adžna čakry.
Bdění symbolizuje stupeň bdělosti a orientaci na cíl, které duchovní žák potřebuje, aby svého cíle dosáhl. Ani na okamžik ze své bdělosti nesmí polevit.
Šiva představuje Nejvyšší stav uvědomění, který osvětluje tři stavy; stav bdění, snění a hlubokého spánku. Obětování trojlístků stromu bilva na Šivalingam popisuje návrat na úroveň uvědomění, která existuje za těmito třemi stavy, a které říkáme turíja, čtvrtý stav. Nastolení tohoto stavu mysli je srovnatelné s duchovním probuzením jednotlivce.
Zdroj: www.amritapuri.org
[1] Posvátné texty hinduismu z doby 0-900 po Kr.
Tripura Rahasja je jedním ze základních a prastarých děl o nedvojné filosofii tradice Dévi (Bohyně Šakti) a její praxi, džňána józe. Její denní studium doporučoval Ramana Mahárioši z Arunáčaly. Dílo postupně odpovídá na otázky o podstatě světa i člověka a rozebírá základní podmínky poznání, z nichž za nejdůležitější považuje vlastní správné a vytrvalé ̇úsilí směřující k osobní, přímé, neduální a nadrozumové zkušenosti. Pouhé čtení duchovní literatury a nekonečné diskuse nejsou cestou k cíli. Upozorňuje i na překážky a omyly na této stezce, pojednává i o různých druzích džňáninů. Vysoce zajímavá a závažná je i stať o různých druzích samádhi, z nichž nejvyšší není trans se zapomenutím světa, ale naopak vědomé spočívání v Nejvyšší Skutečnosti při vědomí světa a v přirozené činnosti.
You must be logged in to post a comment.